Na rozcestí

(autorka: Birtiri)

Je mi k pláči
a je mi k vzteku
být sama před sebou na útěku
ty nejlíp víš jak ti bylo
jen jedna cesta tam
a žádná zpátky
už nejsi malá a nevěříš na pohádky
kde víra není, jsou žiletky
a všechno svoje gro vyměníš
za cenu jednosměrný letenky.

Škoda že na spáry srdce
nefungují lepenky
vzala bych tak půl metru
a celou bych tě obmotala
aby tě to nikdy nenapadlo
to co jsi udělala.

Je mi k vzteku
a je mi k pláči
vzpomínky na tebe se vrací
s podzimem
a nikdo dál stejně nevíme jak spočinem.

Ale mně přijde nefér
před tebou tolik let
mohlo být líp
jinej by byl svět
tvůj mladej věk
tvá energie
co sálala
nechápu dosud
proč tě ta mrcha dostala.

Už to není sranda
říkala si
už žádná recese
v úzkosti urputně svíraj tě deprese
vyčistit hlavu a z koňského hřbetu
vidět tak tu krásu, pro kterou žila si tu.

Mýt ten motiv, důvod proč vstávat
to měla si ty,
tak proč si to vzdala ?

Nikdo už mi odpověď nedá,
odešla krásná a šikovná žena.
Ani sbohem nestihla jsem říct
na stromě v lese po tobě zbyl jen kříž.

I když znali jsme se málo a krátce
nikdy nezapomenu.