(autor: človiček)
Zakázáno číst !! Nahlas
Každý ekosystém se vytvářel miliony let.Určité mikrosystémy jsou regionální a jedinečné a mají svá specifika. Při narušení druhové skladby vetřelcem z jiného prostředí, může docházet k destrukci vnitřních uspořádání-vazeb vlivem nového hostitele popřípadě predátora.
Pokud třeba vir nebo bakterie z podzemního prostředí se aklimatizuje venkovním podmínkám, může to způsobit kolabs mezi druhy, které se nedokáží rychle přizpůsobit.
Na celém světě vyhyne denně!! až 80 živočišných druhů. Taková mizení života je 120 000 krát rychlejší než běžný způsob vymírání. Toto tvrdí známí paleobiologové Leakey a Lewin ve své knize.
Mezi vymírající druhy se dramaticky rychle přidávají netopýři. Jejich katem je chladnomilná houba známá jako psychrophila.Nazvali jí Geomyces destruktans. Napadá dýchací orgány, kterými prorůstá, poškození jedinci pak nedokáží vyzimovat- hibernovat v klidovém režimu.
Přidáme-li k tomuto stresu naše silvestrovské počínání v podobě ohňostrojů a dělobuchů na celém světě, tak by se z toho netopýr picnul.
Co může chudák vyděšen, když jeho tělo je na samotné hranici životních funkcí, probuzen takovou kanonádou, udělat jiného, než v hrůze vylétnout ze svého úkrytu a zemřít na vyčerpání energetických rezerv.
Jeskyně jsou dnes ve světě poseta mrtvolami těchto nočních tvorů a lační predátoři je přirozeně konzumují, tak se houba nebo možná jiný změněný patogen dostává z ekosystému celkem izolovaného do koloběhu běžného potravinového řetězce, v kterém však chybí ochranné mechanizmy proti tak exotickému vetřelci.
Víme, že pár posledních pandemií měli s netopýry co do činění. Samozřejmě si nepřipustíme, jak Naše nevhodné chování vůči nim může v zimním období odstartovat lidskou kalamitu v podobě oslav Nového roku.
Možná je pak hříčkou osudu, že za svoji bezohlednost sdílíme s zvířaty
jejich symptomy. Umíráme v hrůze, panice, strachu a v podstatě se udusíme jako ti netopýři. Mezi zoology se začalo netopýří nákaze říkat nemoc bílého nosu. Synonymem odplaty se mi pak jeví naše bílé roušky a respirátory na Našich nosech. K dokreslení této sugestivní dedukce bez nároků na pravdivost chci jen podotknout, že moudří faraoni využívali podzemní bakterie a houby k střežení svých hrobek v útrobách pyramid. I po ticíciletí se stávaly tyto izolované mikropasti badatelům a vykrádačům osudnými.
Závěrem bych se chtěl podělit o citát jednoho Indiána jménem Klamath.
Když je zohavována příroda,
les a jeho zvířata,pak
se duchové přírody rozzuří,
vskočí do lidí, ti zešílí
a stanou se sebepoškozujícími.
Země je obrovský medvěd.
Jednou bude mít všeho dost
a města, která ho obtěžují
jako klíšťata, svými drápy
jednoduše seškrábne.
Napsáno za zachování stromu života.