(autorka: colorka)
NEVDĚČNICE
Mlčíš,
a v záři
sfouknutý svíčky
mi na tvář píšeš
další vzpomínku.
Jsem nevděčnice*
Tvojí vlastní
pravdou
ti totiž právě
probodávám srdce.
A nelituju
těch slov,
co jsme si nikdy neřekli.
Volná jak lístek
růže ve větru…
To přesně nejsem.
Místo toho svázaná
vlastní povinností
tě milovat -
- až na věky.