(autorka: Rosa)
Můj život je fantasy
V šest ráno vypínám budík a snažím se vyhrabat z postele. Marně. Kolem pasu se mi omotá dotěrné chapadlo příšery. Nemilosrdně mě stáhne zpět, až na krku ucítím smrdutý dech obludy. Ono vyprostit se ze spárů lenocha, který má flexibilní pracovní dobu, je mnohdy hotový boj! Sotva se dobelhám do koupelny, s hrůzou zjistím, že mé kouzelné zrcadlo bylo přes noc ukradeno! Zloděj byl taškář, místo něj na zdi visí model "Kdo je na světe nejnapuchlejší“. Dá mi velké úsilí smíchat jednotlivé lektvary a aplikovat je na tvář, abych se opět vyrovnala bezchybné pleti Sněhurčině. Příšera, která evidentně přežila mé plácnutí přes chapadlo, už se dobývá na dveře koupelny. Po ranních nesnázích se neohroženě vydávám do mrazivého města tisknouc svůj plášť co nejvíce ke krku. Sakra to je zima, že krajem zase projížděla ledová královna?
To není fantasy román, ale bordel v mé hlavě. Už jsem z těch knih i vlastních příběhů dočista zblblá. Copak nedokážu objektivně vnímat realitu? Místo skály vidím Mordor a když sednu na kolo, hledám ostruhy. Je to společná úchylka všech pisálků, nebo jen já po ulicích kráčím s nepřítomným výrazem?
Inspirace je všude, říká se. Vnímat přítomnost je však neméně důležité. Nařizuji si detox! Víkend bez knih a psaní. Nejspíš vezmu svou příšerku někam na výlet a budu vnímat krásy kolem sebe takové, jaké jsou. Večer si pak dáme číši, sakra, sklenku vína a potom… korzety se přece nosí i v současné době ne?
Achjo, pro moderní svět jsem už dávno zatracena.