(autor: Homér)
Už jsem jedl, děkuji...
V zimě nemám co na práci, a tak chodím na obědy.
Jste jak přes kopírák
v restauracích se střídají party ajťáků s tlupami dělníků
plešatí obrýlení mluvkové, žoviální muklové
rozumí bicyklům a jídlu
v ostatních věcech jsou nejistí
ale nedělá jim problém se přidat
ke straně, k bance, uctívat značku
kterou si někdo vožralej vymyslel v hospodě
zoot plnej pipin, co za hadry obětují pauzu
pak brečí, že nic nestíhají, roky v mobilu
pak jsou z nich matky, co neví jak oblíct děti
a chlapi, střídají se jak gumové rukavice v ordinaci pana Reindla
a na všechno serou
a samý a, jak pravil SSS ve svý poslední básni
chtěl bych udělat sraz s lidma, co nejsou jen dělníci a ajťáci
mlčet s lidma jako jsem já, protože hovna neumí mluvit
jen tak si něco myslet, že má Lady Loba fakt velký kozy
a Aylu, že bys doma ne/chtěl
myslím, že Oslov Radek by na tom byl stejně
zakousl by se do sklenice piva a nechal by mluvit Shaneho
Tual skřípe štěstím, Veronika je daleko, Zamilu už snědli v pekle
a ta Kleriška, ach jo...
Hlavně se nezamilovat