(autor: Pajalord)
Zmizela jsi jako ranní rosa
Stojím na zasněžené planině
a mé tělo sužuje mráz
a mezi námi je nepřekonatelná hráz
ten vzduch kolem nás
je každým dnem stále chladnější
kam jen vytratilo se soužení našich těl včerejší
Slunce za obzor
už také nějak divně zapadá
že už máš dávno jiného mě teď napadá
a já si naivně myslel že naše láska je nekonečná
byla jsi krásná princezna nebezpečná
ovšem to vše byl jen pouhý klam
mylné zdání
zmizela si najednou jako rosa ranní