(autorka: Akaia)
Mokrá příze
Za okny
je uplakaný den
a já tiše rozjímám.
Chvíle,
kdy vede mě den.
Nevnímám.
To ty lekce.
Miluju šumění deště,
ten tichý klid,
obracím se do sebe.
Kolem teče špína,
to ten prach,
co byl slit.
Spřádám plány
a doufám,
že se příze nepřetrhne.
Těším se totiž
až přijde
slunce