(autor: shane)
Pozvalo štěstí noc na bílou kávu...
Když štěstí cítilo se moc
samo uprostřed davu,
pozvalo černovlásku noc,
prý na bílou jen kávu!
Vzala si hvězdný kabátek,
úsměv a něhu v dlaních
a nespěchala nazpátek
dřív než v hodinách ranních...
A tak ti dva tam randili,
touha k nim z nebe slétla,
splynuli spolu ve chvíli,
než den otevřel světla.
Probuzen v hnízdě tíkl pták,
oni již patří k sobě
a my dva, lásko, nejinak,
večer zas přijdu k tobě!