(autor: konvec)
Strůjci
Bezduché projevy citů prázdých,
žalostné výlevy marného chtíče,
Ta dá nakouknout, jiná více.
Na hlavě úzkou trnovou korunu,
důvěra pryč, pak srdce prázdná,
pro potěchu lásky blázna.
Jak sousoší nehybné, léty chřadne,
lapen do pout lidského bytí,
kdy pro vlastní sobecké prospěchy,
člověka připravit o prosté žití.