(autor: Trochublázen)
Netrap se
V setmělý ulici seděla paní,
byť měla čepici, pršelo na ni
Pršelo a byla tam celkem zima,
tak kdo ví, jak dlouho vydrží živá,
vydrží živá
Měsíc ji chlácholil, že není tak zle -
do ruky krabicák, a hned líp bude
Ať prý se podívá okolo sebe,
uvidí pak všechno v odstínech šedé,
v odstínech šedé
Jo, matko nešťastná, jde jenom o zvyk,
podívej, jak krásnej je tenhle chodník -
od hoven a krve, řekni si juchú,
jen někdo jinej tu rozbil si hubu,
rozbil si hubu
Hned se ti spát bude mnohem líp, věř mi,
nemusíš už zírat bezmocně do tmy
I když líp nebude, usměj se, dámo,
a víno si dopij, než bude ráno,
než bude ráno
Vždyť ráno se vzbudíš hladová třeba
a nejspíš rozmokne všechen tvůj chleba,
tak proč už trápit se, když furt je dobře,
je jenom zima a svědomí hryže,
svědomí hryže