(autor: oslov radek)
Potichu se dotkne lháře.
Potichu se dotkne lháře,
Co nepoznává cizí tváře.
Řekne mu jen pleteš se jen,
Z maličkostí stvoří se sen.
Ve spěchu slova roztrhá
Hrozny vášní natrhá
Nikoho už nepotká.
Nadějí je tolik krotká.
Věty jak svíce hoří,
V níž se tolik daří.
Všednost je tak mrazivá,
zázrak který přežívá.
Potom se okno otevře,
Zůstal otisk že svatozáře.
Že lhář je tady sám,
Já ho nepoznám.
Do ticha nese se hlas,
Je utkán z pavučin a řas.
Dál teče řeka do moře,
Potichu dotkne se lháře.