(autorka: iluze)
Pihovaté nebe
Vzala jsem ji za ruku
a srdce mi začalo prudce bít,
když mě pohltila její horkost.
Touhle cestou jsem šla tisíckrát,
ale ne s ní.
V očích měla vše, co by asi měla mít
a každý její pohled,
cítila jsem žár.
Ležely jsme uprostřed ničeho,
pod nebem pihovatém hvězdami
v tu chvíli,
přála jsem si, ať je to na věčnost
a věděla, že
Ty a já
na téhle naší dlážděné cestě
tisíckrát zabloudíme
a zase najdeme se
*