(autorka: moonell)
Dysfemi(ni)smy
Mým cílem
se stalo
popsat všechno
co jsi
v co nejmenším počtu slov
pryč
.
.
.
Jenže jak bych mohla
končit tečkou
když už se tolik let
po špičkách plížím minulostí
snažím se nerušit
spící naději
děláním kdejakých pitomostí
jako je psát ti ve tři ráno
žalostně střízlivá
že už týdny
nemůžu spát
nechci se zeptat jestli mě máš rád
nemám ráda klišé nejsem klišé tak proč
se všechny tyhle vesmírný absurdity dějou
zrovna teď
Jak tenká je hranice
mezi osudem a obsesí?
Kdejaký dyslektik
by ji mohl přehlédnout