(autorka: Yana)
Lavička za plotem
Nevkusná melodie
ne není nevkusná
co se ti line životem
život ten part napsal sám
tě dostala až sem
na tohle místo
kde není čas
čas se tu jen na chvíli zastavil
poslouchej
Člověk tady vyloudí
někdy i poslední tóny
Hledá svoji partituru
hledá a občas najde
Řídnou vlasy
krev
i samotné duše
Ty duše, víš, jsou příliš osamocené
chybí jim, vlastně nikdo neví co
Je to tu jako pod hladinou
Můžeš se odrazit ode dna
ale nesmíš se dostat pod něj
Hrnky
Duše
Pokličky
a všudepřítomná smrt
i život
jedno i druhé
pod jedním sluncem
Jednou se tu sejdeme
pod oblohou plnou slunce
pod oblohou plnou jizev
tady na té lavičce za plotem
Na stejné hlíně
v kráse
Jednou se ty duše najdou
najdou svoji cestu
cestu do neznáma
cestu do samoty
stojí to tu za hovno
A ta melodie se line ze všech koutů
z každýho stromu
z každýho pavilónu
z lidí
pohlcuje nás
pohlcuje čas
je to zrůda
řve na nás ze všech stran
a tváří se přitom jako anděl...