(autor: Homér)
Z rádia
do vůně housky nořit jazyk
tlumit tlampač mezi laplemi
prsty zabořené do pár chvil
projet tě odzdola nahoru
sytit vzrušení rychlými pohyby
motor rypadla, zážeh komety
roztoužené táhlé vzdechy
když se potoky potkají
náhodou se protkají, ledy roztají
tou sílou spojení, od světa odpojení
jó, je to opojení, mizet od kojení
dojení vjemů mezi nosiči emblému
pojď, utečem se vyzvracet za obzor
a ten obraz si pak pověsíme domů
panna a netvor kutálí se z hor
do čtvrti čerstvě propuštěných z Bor
vyber si na maximum