(autor: shane)
Marné snění
Být hvězdou, co Ti šťastně svítí,
zvonem, co srdce rozehrál,
rozkvetlou loukou plnou kvítí,
veršem, jenž básni Tvé cit dal,
přestal bych v Ráji platit nájem,
na cestu k Peklu hned se dal!
Být to Tvé přání a Tvůj zájem,
spasení duše své bych vzdal!
Žel, nejsem hlas, co ráda slýcháš,
ten, do nějž vpíjíš pohled svůj,
když něžným strachem sotva dýcháš,
koho hřál Lásky oheň Tvůj!
Roj jisker vášně nocí míří
do zraků, které nejsou mé,
pár sousedů a netopýři
znají jen výkřik slasti Tvé!
Má náruč nikdy nestiskne Tě,
hebkost Tvých vlasů nepoznám,
nezlíbám rty Tvé, můj Ty světe!
Navěky odsouzen být sám...