(autorka: moonell)
Rozkodrcaná
Už jsem si zvykla
na tu bolest
co jsi mi nadělil
k Vánocům
Dávám si ji do batohu
kdykoliv nasedám do vlaku
vydřela se mi
do kolen
je za mým uchem
když si nandavám naušnice
visí mi na jazyku
když plivu žvýkačku
do koše
Je ve výhledu na Vltavu
ve svetru
kterej si skládám pod zadek
pro svůj prokletej měchýř
abych nenastydla
Netíží
nepadaj mi z ní víčka
do dlaní
nepálí
v krku
jako dřív
Občas ji beru za ruku
když procházím okolo výběhu žiraf
a skoro mě mrzí
když někdy odejde
a vezme s sebou
i vzpomínky na to
proč tě cítím tak hluboko
v dřeních
Nepohrdám
když se vrací
a lačně vyjídá plechovky ryb
co si schovávám na horší časy
hladová
vyprahlá
s příslibem napořád
v očích
Je to ten jedinej kus tebe
co mi zbyl
.