Spanilá

(autor: človiček)

Jen siluetu zahlédl jsem
jak hlavu zvrátila
a bohu hleděla do oken.
Jméno neměla a já
nežádám jej.
Neboť jména netřeba,
je spanilá,nádherná.

To neříká ctitel ani filuta,
říkám to Já-poeta,
jen tak-popleta,co
krásu chytá do dlaní.
Vaše číslo neshání,
nehodlá Vám motat hlavu,
jen věnovat chce tichou zprávu,
že vymykáte se davu.

Jste růží v hlohu
co přízní bohů
obdařena jest,
v očích třpyt hvězd
s duší putující do nebes.

V tom pohybu bylo víc
než chtěla by jste říct.
Já vše tiše čet
v šeru za svítání,
coby zahradník se
k vůni květin sklání,
bez nůžek,-bez
sobeckých přání,
pohladí květ svojí dlaní.
Jen slovy skropí její šat.

Konev přízně a pak svižně
nechá růži spát.
Mám kytky rád.