(autorka: Rejnočka)
Vinou noci
Vinou noci
dej si vílu s absintem
usmívám se skrz oči ze skla
na tebe, prokletou kreslířku
v kubistickém svetru
mosazným klepadlem tluče
dvojka bílýho do našich hlav
noc nás objímá žlutým světlem
přijímám ji za svou matku
a mám pocit sounáležitosti
se všemi jejími dětmi
přijímám tmu za svou prapůvodní podstatu
jako by celej svět zaplavil
grafit tvé tužky
jenom se usmívám
vinou noci