(autor: ŽblaBuňka)
Modrobílo
Modrobílo
„Haló, otevřete oči…“ vybízí mě nádherný bílý anděl, „už to máte za sebou, no tak, otevřete oči…“
Snažím se ten úpěnlivý hlásek poslechnout, ale je mi tak nesmírně blaze v té bílé tmě za zavřenými víčky. Pak se taky trochu bojím. Když jsem oči pootevřel poprvé, to bílo mě bolelo. Takhle je mi dobře. Neskonale dobře.
Nebe, prolétlo mi hlavou.
Vlastně jsem nezahlédl nic víc než blankytně modré oči v záplavě bílé barvy. Ale ty vidím i teď, se zavřenými víčky, necítím tedy pražádnou potřebu proč je otevírat.
Jenomže…
…když tak úpěnlivě prosí.
„Člověče, vy jste nás pořádně vyděsil…!“