post-

(autor: casa.de.locos)

neumím psát osobní básně
venku je podzim a vysoká zvěř
má svý laně a srnky s velkýma očima
světlo filtrované přes listí
jako ruce porodní báby /díky bašo/
dneska jsem viděla tu nejkrásnější fotku ale
nezmáčkla jsem spoušť protože
ta holka není moje
to světlo foťáku
nestačí a stromy venku nejsou oknem vidět
ale mám ji tady a nikdy nezapomenu
kecám dávám tomu tak týden
měla zůstat uvnitř v srdci ale co
nevyslovím jako by nebylo
na co mi nekývnou nebo nezabučí
jako by nebylo
ave
his sunt leones
mine are the cage bars
šel jsem do lesů
to live deliberately
to live deliberately
žijeme v době lidí a bund po dědovi
i went into the woods and forsook the way back
zahodil lampu
zanechte naděje kdo vstupujete
/zase cituju