(autorka: štiler)
Léto
čas jako písek utekl mezi prsty
léto se obléklo
do bouřkových mraků
snad i Díogenés by obul sandály
a klepal kosu
kdyby se dostal ze dna sudu
ustelu si v listí čerstvě napadaném
s očima dokořán a čistý
porvu se s žalem zády k hlíně
v nevypálené kocovině
šustím tam tiše
mezi ovocem
léto, už nekreslíš nám v dlaních čáry
jsi rozbitý a rozebraný
na loukách vysycháš
ve městech zůstáváš skrz šaty
divokejch holek co je hřeje mládí
anebo láska
aspoň k životu
a ke spaní v opadaným lese
léto je pryč
zima se zas třese
jak u bran Tróje v koni dlouhonohým
smutnej válečník kterej chce domů
když neví že se nedočká
v paměti zbylo přeškrtaný místo
potopa po nás, předtím žár
čas se úplně nezahojí
když mokvá pod peřinou z mechu
vyrostl po dešti a podzim chtěl
abych tam pod něj schoval léto
nechal ho shnít
a na smrt zapomněl