(autor: vasikk)
duše
ztracen v palbě slunečních paprsků,
hledím směrem dolů, kde už mé břehy
dávno uletěli smerem k nebi a dál.
Ne, že bych snad se bál, toho všeho,
jen pocit nejistoty silí a ztracené duše
uz nikdy nevydaji hlasku aby ukazali
že cit pro ně není. Ne cit pro lásku.