(autor: Lasak)
vlci ve mně
proč se smějí když miluji
a říkají tomu naivita
z kůže sebe stahuji
ať vidíš do mého nitra
neudržel jsme se v stoje
a poklekl před tebou
tys utekla z boje
a já se plazím za tebou
jak pes slepou věrností
tiše doufám: „snad…“
pro trochu mé marnosti
nechal jsem se roztrhat
(svými vlastními vlky)