vločky a lidé.

(autorka: Cecidit angelus)

Suchá víčka z pergamenu
halí vlhké bělmo.
A čočky, v důlcích zaryté,
civí do černobíla.

Úlomky chladné dýky,
trčící z údolí mezi lopatkami,
zacpaly stěny změklých cév.
Zrezlá pumpa nehybně dlí
v husté tekutině.

Když ztěžka se svrašťují zákruty,
tam v dálce za rohem,
sněžní voyeři lepí se tiše na okno.
Sledují rozklad horoucího nitra na křehký led.

Žasnou.

A zmírají na pravý opak.