(autor: Tom Cortés)
Čekali jsme jaro
Včerejší kvítí v oknech taje,
slzičky stékají po listu.
Tmu, co zas krásně barevná je,
prosvěcí jiskry od tramvaje,
tak jako foťáky turistů.
Vzpomínky, co jsme dali k ledu,
možná už za pár dní povolí.
Víc nežli čekat nedovedu.
Chtěl bych mít brýle z krasohledů,
- vidět ty obrazy kdykoliv.
Když se svět barví do zelena,
taky prý začíná od píky.
Kulisy nové - stejná scéna.
Z rádia ale hlásí, že nás
čekají přízemní mrazíky.