(autor: ŽblaBuňka)
Jak je to dávno
Jak je to dávno,
kdy jsme na radnici stáli,
navlékli si prsteny,
ostatní nám štěstí přáli.
Jak je to dávno,
v porodnici když já tebe vez,
po třikráte vrátila ses ve dvou,
tohle vidím jako dnes.
Jak je to dávno,
co vylétli nám z hnízda,
a já nyní vnoučkům
na píšťalku hvízdám.
Jak je to dávno,
co nám mládí odvál čas,
poupravil krásu,
nechal zšedivěti vlas.
Ba je to dávno,
drobty v mysli po všem zůstaly,
šťastného bylo dost,
překonali jsme i četná úskalí.
Pro všechno tohle,
i co do veršů nemohl jsem vnést,
protože bych jimi popsal sterý list.
Díky ti vzdávám za to,
že jsi vyšla právě se mnou,
po jedné z mnoha cest.