(autor: Yunasai)
V šelem spáru
I ten poslední plamínek naděje uhasíná,
spolu s vírou nebeskou i pozemskou -
v jednom okamžiku života v kosmických prostorech,
jenž plynou jako voda v říčkách,
a i hlučné jsou jako prameny života -
pakliže proudy vody vrhají světlem svou podstatu lidu našeho pána,
neb jen takových proudů shledávám kolovat ve svých žilách.
Když krve života spojí pod obojí syn jednoho otce a matky,
se kterými sbližovati se toužím stejně tak,
jako oni se mi nyní vzdalují snáze, než kdy předtím.
Slávou s láskou k druhým,
kdy v oběť svou rázem ztratit osud,
kdy křestem tu vzplane síla lásky,
jenž čistotou a silou rovná se jen Slunci dosud.
Žádných obětí, až přijde jich čas,
zvěst zvrátit může osud.
Věříš v jej srdce vírou převelikou;
místo moře tu říčkou již mělkou.
Svůj cit, ač bol v tichu duše,
kvetouc v poupat rudé růže.
Pln trnů osazen kol při vůni květů,
tváří v tvář v puls srdcí tepů.
Tak kořistí pro šelem pár.