Jít dál

(autor: Pajalord)

Nezvládneš vstát
nechceš dál jít
na místě stojíš
a přitom chceš víc

Nepomůže pláč ani křik
v hlavě máš veliký otazník
co ukrýváš
to bojíš se říct
život si užívat naplno žít

Ruku v ruce chceš mít
jen pro ten zvláštní okamžik
kam ztratil se svět
kterej si znal
nikdo z nás neví co bude dál

Každej je
jako já nebo ty
neumíme dělat zázraky
někdy sme veselý
a potom zlomený
jak násada od lopaty

Můžem být oblečení
a nebo nahatí
a neříkej ticho že se tě to netýká
uvnitř tebe propuká panika
potom pomůže pivo
první putyka
snaší se na tebe ze všech stran
kritika

Tak nedělej ze sebe vyklepanýho ratlíka
stejně tě prozradí tvá mimika
když tě slyším po večerech
v koutě sedět
se slzami v očích naříkat
jak krutej je ta kurva svět
chtěl by si do budoucnosti dalekohled

Už uteklo let nejmín pět
k tobě se snáší z úst
pár krutých vět
nemám tě rád
ty mě nezajímáš
si zevlák ,uchýl a špína

I kdyby stokrát nože do mě bodali
chtěli prodat moje orgány
budu stále sám sebou
i když lépe se to táhne ve dvou
tak rozběhnu se proti zdi
a bojuji s životem s vervou

Mí myšlenky s mí hlavy vyhnat nejdou
až když se mí přátelé a znamí
v nebi sejdou
vydaj se semnou na cestu dlouho
kde konec je nevím ani já sám
to co bylo dnes neřeším
oddávám se mystickým hrám