(autor: oslov radek)
Co smutně věří...
Zápisky ztracených snu,a ticho co se odzbrojí
pod kůži se vryjí,kde nářky tiše stojí
tu svou naději,co nikdy nepozná
nepřiznaná vina,a chvíle nadějí
že netuší kde slova hrozná
pocity z mlhoviny v sobě tají
je jako lavina
to ticho věčných bouří
když ale zapomíná
než vteřinu prázdna pustí do dveří
aby jen milovala ozvěnu,bez řečí
ve své nenalezené křeči
Co věří,smutně věří.