(autor: Marbal Škutin)
Louka
Proč pláč smáčí tvář
a trápím se tím.
Jsem sám sobě lhář,
když vidím tu zář
květů kopretin.
Jen louka tu stojí
od jara do zimy.
Rej myšlenek spojí
a hraje si s nimi.
Zpomalí čas
i přespolním běžcům.
Pak láme vaz
jako hora lezcům
pro splněné sny
ztrácíme dny
v mlhavém kouři
se srdce mé bouří.
Proč pláč smáčí tvář
a trápím se tím,
že nespatřím zář
bílých kopretin.
Proč pláč smáčí tvář
a trápím se tím,
zda dám na Tvou tvář
hrst těch kopretin.