(autor: Namor)
U lesa
Ten strom tu stojí stovky let
a tiše přitakává světu
on rozechvěl se naposled,
když vzhlédl k nebi na kometu
co zvěstovala naději
všem lidem majíc dobrou vůli,
však zeptejte se raději
těch hřebů které pro něj kuli
ty znají vážit lidské tělo
byť velmi šlechetného chovu
věřte i jim by se víc chtělo
rezivět si v závětří krovu
neslyšet dusot dějinný
ještěrky ,ptáky ,opice,
vždyť míru viny či neviny
dělí jen tenká hranice
a zase budeme do běla
objímat kmeny velikánů
a vyhlížeti anděla
co vylíže nám v duši ránu