(autor: Havíř)
Barvy míru a kámen
Barvy míru a kámen
ze zahnědlých svahů
line se zármutek
do bučin přelétly
válka a zlý skutek
a jenom pod sochou
z tvrdého kamene
vojákům bez rukou
krev krápe z temene
ta socha strnulá
hned shlédla na ně
když ruce promnula
trnů plné dlaně
šeptala o míru
při pěšinách lesních
plakala pro víru
bělajíc se jak sníh
hle zarudlé vločky
pak padaly z nebe
a dvě černé kočky
škádlily tu sebe… zas!