(autorka: vanovaso)
Zvonkohra stužkonosek
Když stojíme na hraně
světla a stínu
uprostřed půlnoční ulice
a já se nořím do tvé náruče
už na nic se neptám
jsem tvá
a tiše šeptám
aby se nevzbudil
lišaj smrtihlav
co ani s naší něhou
nepřežil by zimu
Jen stužkonosky přejí nám
modře nachová rána
a křídla jejich zní
jak zvonkohra svatební