(autor: Stin)
Dolor meus
Neustále zníš mi v uších,
tvůj stín u mě vidím stát,
při těch válkách žabomyších
srdce zničil atentát.
Jako šrapnel v hloubi duše
bolí tahle samota,
dokud zpátky nenakluše
cit, co všechno zamotá.
Po té krátké chvíli klidu
jako přízrak boříš svět,
v ústrety ti klidně vyjdu,
láskou budu hladovět.
Co bys vlastně ještě chtěla?
Však ti dávám vše, co mám.
Moje touha, moje cela,
chápu to, vždyť zůstávám.