(autor: Stin)
Klam života po životě
Jsme figurky, příliš prázdné,
uplácané z modelíny,
chytré stroje, ovšem vadné,
existence pouhé stíny.
Svět je jenom obřím klamem.
Proč věříme zrovna v duši?
Čím se asi jednou stanem,
až se forma bytí zruší?
V počátku jsme z prachu vzešli,
prachem budem v konci daném,
můžeš snít a hádat, chceš-li,
zda potom žít nepřestanem.
Cítíš jen tu hloupou víru?
Co když je smrt koncem trati?
Snad se jednou dočkáš smíru,
až se tvůj tep v tichu ztratí.