(autorka: Zelda)
Ty
Někdo nachází pravdu ve víně
a ty navzdory době našel jsi ji ve mě,
jako já našla ji v Tobě.
Jsi pro mě zázrak, fenomén, co život můj mění,
jsi moje něžné díkůvzdání
a hřejivé Slunce každodenní.
Chci být tvou večernicí i jitřenkou,
provázet tě tvou první a poslední myšlenkou,
v hádance být zároveň nápovědou i výslednou tajenkou.
Na širém moři, jsem jedna z plachetnic,
ty můj přístav, moje nebe, rub i líc.
Jsi vzácným lékařem na cokoli
a bez Tebe já nejsem nic.
Když plná je hvězd obloha zářící,
v tvých očích se láska třpytí a zdá se býti stálicí,
pak jen jedno navždy opakovat ti chci.
Že nadevše si tě, lásko, cením,
jsi nejsladším mým pokušením.