(autor: Pajalord)
Výlet do dávných dob
V dávných dobách když byli tu lesy
a nešlo vše od desíti k pěti.
Žilo se tak jak jen se dá
o tom se nám ted jen zdá
verbíři lovily kojoty a jeleny
zloději a lapkové měli své dny sečteny
panstvo si žilo v přepychu a luxsusu
služební je celý den drbaly na uchu
bohužel tu byli i poddaní
co byli panstvem velmi žádaní
ale i tak měl život smysl
nebyla otupená lidská mysl
kdo dělal problémy ten skončil v žaláři
jizvy měl na zádech
a šrámy na tváři
celý den v černé díře jen o chlebu
škemral a prosil stráže o vodu
všude jde cítit nářek a utrpení
celé je to k nepochopení
kam zmizela všechna lidskost
proč zbyla jen krutost?
potom dál jak šel čas
slyšet byl tichý hlas
poddanství bylo zakázáno
bohatství králů rozprodáno
každý měl ženu děti a své pole
nemusel makat jak permoník v dole
pěstoval brambory a žito
s chmele se vyrábělo poctivé pivo
nikdo nepotřeboval internet ani elektřinu
a nebylo tolik zbytečných splínů