(autorka: taron)
Věnovaná mému prvnímu tělu
Ach a přece nevíte, co je život
posledním výdechem
bolavého těla
napnuté jak struna
mrtvolná barva
pláč synů a dcer.
Poslední lítostivý týden
když odcházeli domů
ani ruce nemohla k nim vztáhnout...
Ach a přece nevíte, co je život
už i ty kytky
tam dole v zahradě
pozbývají významu.
Tolik to namáhá
když se musí dýchat
a srdce tlouct.
Pak už má smysl zemřít
s křížkem na čele