(autorka: Umouněnka)
Myšlenky z dlaní jitřenky
-
jako obraz mléčné dráhy
a slunce skrytého v mileneckém objetí
jako obraz
pro lásku rozprostírat dlaně
- bez záruky rámu
- bez záruky
milování
tak fantaskně sní komety
a plášť jim hýbe s páteří...
"Jsem jako člověk!" řekla hvězda
"Jsem jako člověk než se narodím!"
A básník stál a sotva celý
prst údivem k ústům přiložil.
-
"Kde vůbec bydlím?
Vždyť ani nehořím
jen celá uvnitř sebe
vysílám signály až pod klíční kost lidí
nekonečno mým úzkým kruhem
tam kde křičím!
Slyšíte mne? Kdo to vidí?
Nebe se češe očima.
Nebe se češe očima jako plody malířova díla. "
-
Jsem jitřenka která
nikdy nespala než zahlédla svou tmu
z pod oka dalekých
dětských snů
nikdy by za to neplakala
i prázdnota pode mnou skrývala klubíčka velkolepých příběhů
"Jednou se vrátím
jednou se vytáhnu
a obejmu svět
obejmu svět
a ukážu lidem
že nebe je ve všem
co jsem milovala."
-