(autor: Homér)
E=mc²
Jen si plivni
stejnak jsme relativní
irelevantní existence
proletí skrz duši věnce
ty tvoje siřičitany
Jen si flusni
ať jsme teprv hnusní
v jazzové kouli dolů z Machapuchre
nenávist nehledej ať nezvítězí
klacky, kameny, demence
valíme se s muchničkami z kredence
kandovaného ovoce kadence
hujá leť mu radši vysát
z trombónu bonbón
pařát trpělivý vrtochům kyne
nastupuješ, prdka se třepe
z kapesníků holubi vyletují
píšťala nemilosrdná
ta není nikdy ucpaná
čtyrem komínům poroučí
kolo se roztáčí a ty máváš
na nábřeží Hamburku
nechala jsi všechno