Strach

(autorka: koiška)

Ještě se neohlédnu v obavách,
že duše bloudí mezi světy,
pro tanec šílenství a skrze vykoupení
a někde tam, za rohem smutku,
mě neustále čeká strach.

Na cestu oblékla sis bláznů šat
a strangula ti hrdlo ozdobila,
nachový pudr v lítosti
naposled na tvé hříchy spad.

Jak poznat bych tě chtěla,
v zavřené knize nedokážu číst
a o skleněnou mříž se prosba roztříštila
já odpustila jsem ti již,

jen bát se nikdy nepřestanu,
maminko má, to ty víš...