(autorka: koiška)
Žebrák
Věděl proč zakletý je svět
prosil o lásku na chodníku
v klobouku z utrápených let
a v kapse patku od rohlíku
Pro snílky vázal kytice z vět
otisky slunce v nich měl
a každičký nejněžnější květ
do srdce jim špendlit chtěl
A ty co neviděli dál
a zabloudili v temný les
do školy lásky zval
do duše jim víru vnes
Chtěl šťastné mládí a nevinné stáří
Chtěl prostě svět co se nepřetváří