(autor: Jiří Turner)
Milujeme Gabrielu Soukalovou
V začouzeném lokálu tiše jako pěna
hypnoticky ovlivňujem dráhu střel.
„Hele vole, ta Ruska ta je nadržená,
já bych ji tam nějak pozdržel!“
Televizi máme u nás umístěnou v rohu,
podrážkami nervózně otíráme dlažbu,
upřímně jí přejem, ať si zlomí nohu,
nebo aspoň, komsomolka, pažbu.
Pomalu se z toho stává naše mánie
„Co to má u toho voka, to je clona?“
Už nás nezajímá jak dříve Slávie,
a co horšího, už ani Barcelona.
„Pojďte se podívat, tak honem, honem!“
Už Gabriela mocně finišuje do cíle,
dřív pletli jsme si ten sport s badmintonem,
teď i po nealku máme čtyři promile.
Už dojela. Rozdává úsměvy a všichni jihnou,
sledujem ty křivky, když odpočívá v dřepu,
infantilní pohledy se jen tak lehce mihnou
a sliny jak vlčákům nám tečou po výčepu.
Poslání:
Svěřil se mi známý, který je tu štamgast
a má tak v první lajně protekci,
že se kvůli tomu vykašle už na chlast,
a že po letech měl znovu erekci.