Konečně přišla

(autor: Ignácius J. Reilly)

Ťukám čelem do psacího stroje,
rozkrojí dveře časy nekonečné?
Lepkavé ticho poslouchám v stoje,
pes vyje na slunce sedmitečné.

I zmuchlaný závoj plavých loken,
v zárubních postojí lačný peří,
pak stín se mihne kolem oken,
ležíce na zádech křídla mi svěří.

Pokaždé oblečen do sametu tmy,
dnes paprsky v záhybech zrát nechám,
pátrají kde schovány omamné dny,
jsem rád, že mě máš. Rád, že dýchám.