(autor: Stin)
Slzy štěstí
Klid noci je dávno ztracen,
pochyby se jaly vlády,
v plném sále osamocen
stojím, ke štěstí však zády.
Úsměv její podmanil si
kousek citu, jenž mi zbyl,
než se jednou dávno, kdysi,
k odpočinku uložil.
Tolik dní a tolik nocí
bez naděje, bez lásky,
noční můry o bezmoci,
nevyřknuté otázky.
Touhou mocnou srdce hoří,
kéž by zmizla kletba má,
snad snový svět nerozboří
síla temná, nezvaná.
Život má zvláštní smysl pro ironii…
Čas se zastavil tak náhle,
pohlédl jsem v oči její,
jist jsem si však nebyl stále,
zda mé srdce rozehřejí.
K čemu je však nejistota?
Proč bych se jí poddat měl?
Co by zbylo ze života,
kdybych strachem oněměl?
Rty naše se jemně dotkly,
přesladce mne políbila!
Osudy se kouzlem protkly,
pouze vášeň v mysli zbyla.