(autorka: Rezavá Plechovka)
Omnia vincit amor
V dálce jezdí
polozapomenutá auta
štěkají psi
všichni spáči dávno leží v postelích
je brzo k ránu
hvězdy provrtávají noční šerosvit
čas
kdy básnířky se mění v osamělé vlčice
místo měsíce vyjíc
na papír
chybíš mi !!!
peřiny nezahřejí tak jako Ty
---
avšak je také v limbu
ten můj temný princ
jeho sny hrají zvonkohru
na hrany orosených kolejnic
mám strach
že o něj přijdu
že odvede mi ho nějaká královna městských víl
co bude mít na hrudi víc
a zvládne milostná umění všech francouzských konkubín
mám strach
že když teď usnu
probudím se do nicoty a šedi panelákových krabic
leda s verši
co schovávám v tajných vzdušných truhlicích
a Ty budeš jen přelud
variace
kombinace
výplod další mé opice
milostné básně brala jsem jako kýč
všichni se v nich strašně milovali
aby pak našli někoho
koho budou milovat ještě víc
ale ty nejsi někdo
mein lieb Sturmbannführer
pro Tebe
bych popsala
oblohu
silnice
nekonečno zdi
pro Tebe
tohle všechno vykříčím do celého světa
já jsem ta čarodějka prokletá
co má leda holou řiť
v hlavě fantasmagorie
srdce
v něm nejušlechtilejší cit
neumím tančit
s hezkými slovy
moje maličkost by s tímhle
nestála miliony
avšak tohle je to jediné co mohu Ti dát
hrajeme vabank
ber nebo nech být
pšt, nic neříkej, stačí jen pohled a lehce se pousmát
vzít mojí ruku a jít
trnitým sadem života
skonat v děravých pantoflích
skrz očistec do inferna
a pak MOŽNÁ teprve bude klid