(autorka: koiška)
Sníh
Přišel se svítáním
byl čistý a tak nevinný
v neslyšné touze své
dotkl se vodní hladiny
V mrazivém objetí
padal do labutích řas
když lemoval nábřežní ticho
konturou tenkou jak vlas
Pak v třpytivém závoji
nasypal do ulic
prachové pápěří
bělostných holubic
Přišel se svítáním
zem ukryl ve svých závějích
v nichž lidské kroky vržou
jak srdce by tlouklo v nich.