(autor: Severak)
Dva muži viděli lišku {filosofická verze}
Seděl jsem nad výpustí a pozoroval, jak z nádrže odtéká voda. Občas jsem do té vody plivnul nebo odhodil nějakou špatnou myšlenku. Voda pomalu odtékala a s ní i má špatná nálada. Najednou jsem na kovovém můstku výpusti uslyšel kroky.
Otočil jsem se. Nade mnou stála vysoká postava profesora Kolčavského. „Co tady tak smutně sedíte?“ zeptal se. - „Ále, o něčem přemýšlím.“ odpověděl jsem. - „To je právě prokletí dnešní doby.“ řekl profesor a pomalu si přisedl. Udělal to opatrně, aby si o lávku neumazal kalhoty. Spustil jednu nohu z lávky a pokračoval v myšlence: „Moc o všem přemýšlíme. Klademe si mnoho otázek a pak se divíme, že nedostáváme odpovědi. Mladí lidé páchají sebevraždy, prý protože jim chybí smysl života. Ale já se ptám: Má vůbec život nějaký smysl? Já jsem už na světě déle než vy a jsem biolog, o životě toho vím spoustu, ale jeho smysl, ten mi už přes čtyřicet let uniká...“ Profesor se pomalu zvedl: „Ale třeba život žádný smysl nemá,“ pokračoval. „Kdo taky říkal, že nějaký smysl musí mít?“ Otočil jsem se na něj a on stále pokračoval: „A nebo je smyslem života život sám? Jó, tak to asi bude...“ řekl a popošel na konec lávky a začal si tam zavazovat tkaničku.
Teď jsem se pro změnu zvedl já. „Pane profesore, proč žijete vy?“ zeptal jsem se ho. - „To vám můžu říct naprosto přesně. To takhle jednou potkal jeden student matematiky slečnu, kterou před rokem doučoval k maturitě z matematiky a napadlo ho, že by ji mohl pozvat do kavárny. Ta slečna byla moje matka a ten student můj otec.“ - „Ne, takhle jsem to nemyslel. Myslel jsem, na co se těšíte, když se vracíte z práce domů? Proč vlastně ráno vstáváte?“ - „Já k tomu musím mít nějaký důvod?“ podivil se profesor. Pak se zarazil: „I když, vlastně...“ Mírně odvrátil zrak. „Vám se to možná bude zdát jako profesionální deformace nebo idealismus... Já totiž každý den žasnu nad zázraky přírody. Vemte si jen tuhle nádrž - není to zázrak přírody? Lekníny, žáby, život...“ - Rozhlédl jsem se. Odkudsi z dáli se ozval dívčí smích. - „Taky zázrak přírody.“ dodal Kolčavský.
* * *
...