(autorka: ivkaja)
Dávné loučení
Když poslední písnička doznívá,
pláču. Snad,
snad nikdo se nedívá…
Do očí stéká mi příval slov
a bezmocná
touha říct,
co do slov se nedává,
navždy smýt,
(když zítřek nastává)
všechno zlé,
co někdy bylo snad…
jen Tvá láska tu zbyla,
mě bude věčně hřát.
Když naše srdce zbloudilá
tu došla setkání,
tiše chci objímat
to šťastné shledání.
Ach ne! Nerozděluj, Bože, nás!
Ještě není ten čas!!
Ještě vše protkáno není Tvou přízí hřejivou,
kdy jeden ve druhém
najdeme rozednění
i píseň smířlivou.